6. Listopad 2024
Eduard Nesiba přišel do Monet+ jen tři měsíce po jejím založení, což bude už 28 let. V době jeho nástupu se Monet+ specializoval na bankovní software. Tehdy byly populární vnitropodnikové banky a firma měla zájem dostat na trh elektronickou peněženku postavenou na čipových kartách.
Kdo je Eda Nesiba a jaká je jeho role v Monet+?
Já dělám spojku mezi obchodem a vývojem. Zodpovídám za technický design zakázek. Obchodníci se věnují obchodní stránce věci a já nadesignuji technické řešení. Diskutuji se zákazníky, aby návrh dával smysl, a pak to předávám dovnitř do firmy. Tak vzniká technický rámec obchodního případu. Chodím na všechny schůzky s novými klienty, abych měl přehled o průběhu zakázek.
Jaké jsou hlavní důvody, proč se LG rozhodla požádat o konzultaci v oblasti transportních řešení ?
Jihokorejská společnost LG se věnuje spoustě věcí, jednou z nich je i transportní řešení. Nedávno se pustili do jednoho z tendrů pro který chtěli nezávislou konzultaci od někoho, kdo má v této oblasti zkušenosti, a tak díky dlouhodobým obchodním vztahům Honzy Šilara s LG požádali nás.
Dobře, ale proč právě potřebují ke konzultaci Monet+? Kde je jejich slabé místo?
Mají divizi, která dodává řešení pro platby v MHD postavené closed-loop kartách. Mají několik velkých instalací po celém světě, včetně Soulu a Atén, a také v Jižní Americe, na Novém Zélandu a v Malajsii. V Aténách byl otevřený projekt na rozšíření stávajícího řešení o platby bankovní kartou. Nemají ale zkušenosti s EMV platebním světem, a celou filozofií placení jízdného podle pravidel MTT (Mastercard Transaction Types) a PAYG (Pay As You Go od Visa). Tohle je pro ně nové a zvažují, zda se do této oblasti pustit a nebo si to někde koupit. Tady jim vysvětluji jak to funguje, aby tomu rozuměli a dokázali to správně propojit se svým řešením. Současně v tom vidí jak je to složité, kolik potřebují systémů a certifikací a tak je stále držíme v povědomí, že je lepší si to koupit, a nejlíp od nás protože jsme nejlepší :-)
Znamená to, že pojedeš ještě do Athén?
Ano, nejdříve se vracím do Soulu na další dva týdny. A potom budu měsíc a půl v Athénách, domů se vrátím v prosinci.
Jak vypadal tvůj běžný den v Koreji?
Každý den od devíti jsme v kanceláři. Na začátku dne mi tým podá zprávu o tom, co se událo předchozí den. Mají své vlastní pracovní schůzky se subdodavateli, kterých se já neúčastním. Diskutujeme o problémech, které řešili, a ptají se mě na možné způsoby, jak je vyřešit. Poté se zaměřujeme na aktuální otázky, které je potřeba řešit, a plánujeme, co bude dál. Takto spolupracujeme.
Na začátku jsem jim vysvětloval principy, na kterých fungují platby bankovních karet, primárně bezkontaktní platby. Denně jsem připravoval prezentace a materiály. Takže tu první fázi můžeme nazvat edukací. Druhá fáze byla návrh a design toho systému. Dali mi nějaké vstupy a já jim nabídl řešení.
Během dalšího výjezdu do Soulu budeme testovat a v Athénách to nasazovat.
Jaký je korejský systém práce v porovnání s tím naším?
Nosí tam papuče! Ale pokud jde o produktivitu, myslím, že rozdíl mezi námi a Korejci není tak výrazný. Záleží na kultuře i na firmě. Může se to lišit v malých firmách, ale toto je nadnárodní korporát. Na internetu se můžete dočíst, že se tam chodí po práci společně opíjet. Já jsem toto nezažil. Je to to pohodové prostředí.
Platí Korejci hotově nebo kartou?
Asi víc kartou, ale ten systém tam funguje trošku jinak. Místní banky vydávají své vlastní karty, což znamená, že kromě standardních Visa a Mastercard existují i lokální karty, které Korejci preferují. Zajímavé je, že terminály tam mají úplně jiné než u nás.
Ty terminály vypadají jinak a používají jiné technologie. Například se tam nezadává PIN, ale podepisuje se. Všechny terminály mají dotykovou obrazovku pro zadání podpisu. PIN zadáváte jen v bankomatu. Při běžné platbě nikdy.
Jak je to z pohledu bezpečnosti?
Asi jim tento systém funguje.
Je něco, co tě osobně v Koreji překvapilo?
Fascinující je třeba to, že v Soulu žije 10 milionů obyvatel na relativně malé ploše, zhruba 600 km², což je asi 30 x 20 km. Pro srovnání, od Otrokovic po Vizovice by na takové ploše žilo 10 milionů lidí. V Soulu jsou parky a městem protéká velká řeka. Co mě však opravdu překvapilo, je, jak jsou si lidé navzájem ohleduplní. Při tak velké koncentraci obyvatel se prostě nemůžeš chovat bezohledně, protože jinak by se tam prostě nesnesli. Například pokud je někdo nachlazený, automaticky nosí roušku, a to je opravdu běžné všude.
Edo, poslední otázka. Zažil jsi tam kulturní šok?
Za mě největší kulturní šok je to, že tam nemají chleba. Pokud je tam nějaké pečivo, tak je to sladké, vypadá to jako mazanec. A to byl největší problém.
Edo, díky moc za rozhovor a hodně štěstí na tvoji druhé cestě do Koreje.